Od Laurin & Klement ke Škoda Auto

Více než stoletá historie mladoboleslavské automobilky je spjata s dějinami nejen československého, českého, ale i světového automobilismu. Nyní je Škoda opět, po letech politicky vynucené stagnace, na vrcholu a znak s okřídleným šípem znovu znají lidé po celém světě. Za celou bohatou historii značky vyjela z Mladé Boleslavi celá řada zajímavých automobilů, které mnohdy zaujaly laickou veřejnost svým vzhledem a praktičností i odborníky svoji originální konstrukcí a technickou vyspělostí.

V létě 1894 se porouchalo mladoboleslavskému knihkupci Václavu Klementovi (1865 - 1930) jeho kolo, poslal jej tedy na reklamaci německé firmě s česky psaným dopisem, ten se mu však vzápětí vrátil zpět s německy připsanou větou, že chce – li odpověď, ať píše ve srozumitelném jazyce. Klement jim již neodpověděl. Mechanik Václav Laurin (1868 - 1938) se právě rozešel se svým společníkem s nímž v Turnově vyráběl jízdní kola a chtěl zkusit totéž v Mladé Boleslavi. Obával se ale zkušeného tamějšího obchodníka o němž se říkalo, že chce zkusit podnikat ve stejném oboru. Oba pánové se brzy sešli a dohodli se na vzniku firmy Laurin & Klement. Oba bez řádného vzdělání, zato plni odvahy, píle a důvěry v sebe a své schopnosti. V roce 1895 začali v pronajaté dílničce o 120 m² opravovat a záhy vyrábět jízdní kola. Podnikání šlo výborně a tak byla v roce 1898 postavena malá továrna.

V témž roce si Klement přivezl z Paříže malou motocykletu Werner, kterou se oba nadšenci snažili překonstruovat. Pochopili, že chybou je vtěsnat motor do rámu, že naopak musí kolem motoru postavit rám. Nespolehlivé zapalování nahradili elektromagnetickým (za pomoci korespondence s Robertem Boschem). Už v roce 1899 nabízela továrna dva typy motorových dvoukolek, jak se tehdy říkalo motorkám, které úspěšně vyvážela do Německa a Velké Británie. Motocykly Slavie se licenčně vyráběly dokonce i ve Francii a Německu (tam je vyráběla firma, která nevyhověla Klementově česky psané reklamaci). Po zkušenostech a sportovních úspěších motocyklů, se firma Laurin & Klement představila v roce 1905 veřejnosti s prvním automobilem, či spíše vozítkem, nazvaným Voituretta, která se hned stává prodejním úspěchem. Tento malý automobil měl všechny tehdejší moderní konstrukční prvky, jako byl kapalinou chlazený čtyřdobý dvouválcový motor (1005 cm3, 5,2 kW), manuální převodovka (3 + Z), pérování listovými pery a pohon zadních kol nejprve řetězem a o rok později kloubovým hřídelem.

Firma L & K zavádí výrobu sportovních vozů, které dobývají slávu po celém světě. Přestože se Voiturett v různých modifikacích neprodalo pravděpodobně více jak 500 kusů, továrna se úspěšně rozvíjí. Již v následujícím roce byl představen čtyřsedadlový typ B. První čtyřválec se objevil v typu D (1906). Laurinky jezdily mimo jiné na Novém Zélandu, v Japonsku, Rusku, Německu, Anglii, Mexiku. V roce 1907 byla zrušena výroba motocyklů, firmy se změnila na akciovou společnost a došlo k r ozšíření závodu. Tajemství úspěchu se skrývali mimo jiné i v úspěšném účinkování na závodech a soutěžích. V roce 1910 byla už firma největší automobilkou v rakousko – uherské monarchii. O dva roky později byla k firmě připojena liberecká automobilka RAF, firma tím získala licenci na výrobu složitých šoupátkových motorů typu Knight. Kromě osobních automobilů vyráběla firma L & K autobusy, nákladní vozy, motorové pluhy i stacionární motory.

Slavia (1894)	L & K Slavia	L & K Slavia	L & K Slavia	L & K Voituretta A   (1905)	L & K  B (1906)	L & K Voituretta B2 (1907)
L & K  F (1907)	L & K  G (1908)	L & K  FC (1908)	L & K  L (1910)	L & K  SE (1913)	L & K  RK   (1913)	L & K  MH (1920)

Po skončení první světové války, která značně omezila výrobu (vyráběly se jen vojenské sanitky, nákladní vozy a zbylou kapacitu pokrývala zbrojní výroba), byla veškeré obchodní styky zpřetrhány, země kam před válkou směřovala většina výrobků byly válkou vyčerpané. Složité období pomohly překlenout motorové pluhy Excelsior, které vyhrávaly soutěže v Evropě a vyvážely se tak kromě Francie i do Alžírska, či Jižní Ameriky. Na plné obrátky běžela i jejich licenční výroba v Rakousku. Dobře se prodávaly i nákladní auta a autobusy. Rozjela se výroba leteckých dvanáctiválců Lorraine – Ditrich na základě zakoupené licence. Hlavní výrobní program – osobní automobily – však stagnoval a velké luxusní typy S a M stěží hledají zákazníky. Navrch v tomto segmentu mají konkurenti Praga a Tatra s malými a levnými automobily. Požár v červnu 1924 byl asi posledním impulsem, který přesvědčil pány Laurina a Klementa k prodeji firmy největšímu československému strojírenskému koncernu. Firma Laurin & Klement v následujícím roce přechází pod koncern Škodových závodů v Plzni (samostatná činnost od 1869, výroba např. lokomotivy, mostní konstrukce, zbraně, parní vozy Sentinel…) a 20. července 1925 firma získává jméno "Škoda".

Došlo k celkové modernizaci výrobních prostor, mj. nová karosárna a hala mechaniky. Bylo rozhodnuto o velkosériově strategii a typizaci výrobků. Vozy navržené před rokem 1925 nesly na chladičích označení Škoda i L & K. Typová označení se změnila na číselná. Nové unifikované typy 4R a 6R však na trhu neuspěly. V lednu 1930 dochází opět k přejmenování na "Akciová společnost pro automobilový průmysl (ASAP)" , které se po odeznění světové hospodářské krize opět podařilo uspět na mezinárodním automobilovém trhu tzv. jednotnou řadou typů Škoda 422 a 420 Popular, 430, 645 / 650, 633 / 637, a 860 (první číslo udává počet válců a následující dvojčíslí výkon v koních). Základem konstrukce byl lehký tuhý centrální rám vpředu rozvidlený na motor, na němž spočívala karosérie. Značka L & K se naposledy objevuje na chladiči nákladního vozu typu 505 roku 1933. Konec třicátých let je pro továrnu úspěšný - výroba Popularů, Rapidů, Favoritů a Superbů jede na plné obrátky. V roce 1937 bylo vyrobeno téměř 7000 vozů (přes 50 % jich šlo na export) a automobilka se tak stala českou jedničkou. Dobrou reklamou bylo mnoho úspěšně absolvovaných mezinárodních závodů a velké výpravy (například cesta manželů Škulinových Afrikou, cestování F. A. Elstnera po Mexiku a Argentině).

Vše přerušila druhá světová válka, jež narušila civilní program a výrobu zaměřila plně na vojenské potřeby. Rok 1939 až 1945. Smutná kapitola v historii firmy, kdy se Škoda stala součástí německého koncernu Hermann - Göring - Werke a musela se plně orientovat na válečnou výrobu. Vedle přípravy různých součástí zbraní se v Mladé Boleslavi vyráběly během války zejména různé druhy terénních vozidel, jako například těžké tahače RSO (návrh Ferdinand Porche).

Š Hispano Suiza (1924)	Š 450 (1924)	Š 422 (1929)	Š Popular 420 (1934)	Š Rapid (1935)	Š Popular MC (1936)	Š Favorit 938   (1937)
Š Super B (1938)	Š Rapid 1500 OHV (1938)	Š 1101 (1946)	Š 1200 (1952)	Š 440 (1954)	Š Felicia (1959)	Š 1000 MB (1964)

Na samém konci války (9. 5. 1945) se nad továrnou přehnalo devět letounů bez výsostných znaků a jejich bomby neomylně zasáhli město a nejvíce poničili právě automobilku. Přesto byl již na konci června vyroben první „mírový“ automobil. Zdá se, že automobilku a celý český průmysl čeká nový rozkvět. Ovšem zkušenosti války otevírají cestu ke znárodnění a politickému plánování hospodářství a změně názvu továrny na "Automobilové závody, národní podnik, Mladá Boleslav (AZNP)" (1946). Rezortní ministerstvo povolilo vyrábět jen Škodu 1101, její výroba se pomalu rozbíhá i v nově přičleněných závodech v Kvasinách (roadstery) a Vrchlabí (sanitky). Následoval typ 1102, který byl v roce 1952 nahrazen Škodou 1200. V Mladé Boleslavi se přechodně vyráběly i Tatra 600 a 805 (v kopřivnické továrně došlo k rozšíření zbrojní výroby). Drtivá většina produkce byla určena na vývoz (např. roadsterů 1101 bylo vyrobeno 1886, doma zůstali pouze 3, čtyřmístné verzí zůstalo 53 z 3553!). Škoda napáchané centrálním plánováním se komunistická vláda snažila napravit měnovou reformou – okrádáním obyčejných lidí v roce 1953.

Kvalitní automobil byl vítaným zdrojem potřebným deviz, proto bylo nutné vyvinout nový typ. V továrně pracovala celá řada schopných konstruktérů a výsledkem jejich snahy byla z Š 1102 vycházející Škoda 440 (1954) Spartak a roadster 450 (1957). O několik let později došlo k modernizaci, typ Š 440 dostal jméno Octavia (1959), Š 445 (1957) jméno Octavia super (1959) a roadsteru Š 450 se začalo říkat Felicia (1959). Posledním typem s koncepcí centrální roury byla Octavia combi (1961). Továrna vyvážela do mnoha zemí, ze západní Evropy to byla například Anglie, Belgie a Dánsko. V Chile dokonce vznikla linka na kompletaci škodovek.

Přelomem ve výrobě je rok 1964, kdy byla dokončena výstavba nového závodu a rozjíždí se (po velkém počtu zkoušek různým návrhů s motory vpředu i vzadu) velkosériová výroba automobilu se samonosnou karosérií s motorem vzadu a pohonem zadních kol - typu 1000 MB, který významně ovlivnil motorizaci země. Vůz byl na svoji dobu velmi moderní a o zasloužené uznání ho připravila železná opona. V roce 1969 došlo k drobným úpravám a přejmenování na Škoda 100 a výkonnější 110. Následující rok se v Kvasinách začalo s výrobou 110 R Coupé. Až do roku 1971 se souběžně vyrábí Octavia combi. Roku 1973 sjel z montážní linky poprvé v historii československého automobilového průmyslu milióntý vůz Škoda 1000 MB / 100. Modelová řada 1000 MB, 100 / 110, 105 / 120 / 130 se, i přes velký počet moderních prototypů s italským designem a motorem vpředu, jejichž výrobu nedovolila politická moc, po několika inovacích vyráběla až do roku 1988 v celkovém počtu 3,5 milionu vozů. I přes technické nedostatky se vozy dobře prodávali v Anglii, severských státech, Belgii, Nizozemsku, Řecku a na Kostarice. Závodní verze 130 RS je jedním z nejúspěšnějších závodních vozů na světě.

Jméno "Automobilové závody, oborový podnik" přijala automobilka v roce 1986, tedy krátce před uvedením modelu Favorit (byl představen na brněnském veletrhu 1987 a vyráběl se od 1988). Ten znamenal zásadní změnu ve výrobním programu automobilky, která do té doby vyráběla auto koncepčně vycházejících ještě ze šedesátých let. Favorit byl první vůz Škoda se samonosnou karosérií a motorem uloženým vpředu s pohonem předních kol.

Š 100 Standard   (1973)

Š 105 / 120 (1976)

Škoda Garde / Rapid (1983)

Š 130 (1984)

Š Favorit 136 (1988)

Š Forman 135 (1991)

Š Pick - up (1991)

Po politických změnách v listopadu 1989 začala mladoboleslavská firma hledat silného zahraničního partnera, který by prostřednictvím svých zkušeností a investic zajistil dlouhodobou mezinárodní konkurenceschopnost podniku a zvýšil objem výroby. 28. 3. 1991 byla proto zařazena do německého koncernu Volkswagen Group (VW, Audi, Seat, Lamborghini, Bentley, Bugatti). Tímto získala přístup k moderním technologiím. Roku 1991 dostala firma i nový název "Škoda, automobilová akciová společnost". To byl počátek dlouhé těžké cesty zpět na vrchol automobilového světa. Jména továrny se změnilo ještě jednou a nyní zní "Škoda Auto". Felicia, uvedená na trh roku 1995, byla ještě postavena na základu "revolučního Favorita". I tak si ovšem získala značnou oblibu zejména díky ceně a užitné hodnotě i kvalita poskočila mílovými kroky ku předu. V roce 1994 získala továrna certifikát kvality výroby motorů a dalších agregátů ISO 2002.

V roce 1995 oslavila firma stoleté výročí založení otevřením muzea, první internetové stránky byly spuštěny v dubnu roku 1996, před tím byly od prosince dostupné na vnitřní síti - intranetu. V roce 1996 byl představen zcela nový hatchback střední třídy - Octavia. Již i náročná západní Evropa začala objevovat kvality vozů s okřídleným šípem ve znaku, však taky dvě třetiny produkce šly na export. Nástupce Felicie - Fabia - se vyrábí od roku 1999, ale zákazníci se od stále populárnější Felicie ani v závěrečných letech neodvrátili, a tak se tento sympatický automobil vyráběl až do roku 2001. Od roku 2000 se o webové stránky stará Škoda internet tým. Webová prezentace patří k nejnavštěvovanějším českým stránkám na internetu a stihla již posbírat řadu cen, mimo jiné i za aplikaci Konfigurátor (dříve Auto na přání). Škoda Superb, navazující na tradici velkých luxusních limuzín, sjíždí z výrobních pásů od roku 2002. V první polovině roku 2004, po velkém očekávání a dlouhých diskusí, byla představena nová Octavia, vedle které se bude ještě nějakou dobu starší verze vyrábět.

Š Felicia (1994)	Š Felicia combi (1995)	Š Pick - up (1995)	Š Octavia (1996)	Š Felicia FUN  (1997)	Š Felicia (1998)	Š Octavia combi (1998)
Š Fabia (1999)	Š Fabia  combi (2000)	Š Octavia RS (2000)	Š Fabia sedan (2001)	Š Superb (2001)	Š Octavia II (2004)	Š Octavia combi II (2004)

V roce 2006 Škoda Auto vstoupila modelem Roomster do pro ní nové, ale na trhu rychle rostoucí kategorie kompaktních MPV. Design vozu je odvážný, ale atraktivní. S nástupem nového vedení koncernu VW se mění i jeho filozofie a tak se můžeme těšit na odvážnější mladší design. Dalším příkladam změny je nová generace Fabie (2007). Pořád se továrna snaží držet filozofie "za stejnou cenu jako konkurence více auta", tentokráte ovšem již neplatí, že nový model musí mít i nový podvozek, Fabia II má optimalizovaný osvědčený z předcházející generace.

Š Roomster (2006)

Š Fabia (2007)

Škoda znak

Na konci roku 1894 začala ve strojírenské dílně v Mladé Boleslavi výroba bicyklů. Přestože se mnohé komponenty dováželi ze zahraničí, převážně z Anglie, nesly hrdou vlasteneckou značku Slavia. Název Slavia se později používal i pro motocykly L & K.

Na vozech z Mladá Boleslavi se od roku 1904 začal objevovat znak složený z příjmení zakladatelů továrny. Dnes toto logo označuje nejluxusnější modely Škoda .

Na tomto znaku se poprvé objevily vavříny. Logu dominují iniciály zakladatelů. Používalo se v letech 1905 - 1925. Logo navrhla mladoboleslavská firma Blecha.

Na znaku z roku 1923 lze poprvé spatřit šíp s křídly. Původ znaku není úplně jasný, jedna z variant říká, že si Tomas Maglic, tehdejší obchodní ředitel Škody, přivezl ze své cesty do Ameriky Indiána jako sluhu a křídlo je vlastně jeho stylizovaná hlava s čelenkou z peří a jeho podobu snad navrhli pracovníci z dílen. Podle druhé teorie jde o křídlo nesoucí stylizovanou traverzu - základní prvek konstrukce mostů, jejíž stavbě se plzeňská Škodovka věnovala.

Po sjednocení automobilky s plzeňským koncernem Škoda roku 1925 je podle smlouvy se tento znak na automobilech používá společně s logem Laurin & Klement, na některých autech je navíc šíp s křídly. Oválný znak se užíval do roku 1933.

Ve dvacátých letech minulého století byly u Úřadu pro zápis známek a vzorků v Plzni registrovány dvě varianta nového znaku s okřídleným šípem. Druhá (bez textu a jen se třemi pery) - stylisticky dokonalejší - se používá v podstatě dodnes. Zajímavostí je, že logo bylo prvně použito ještě před přihlášením jako ochranná známka.

V následujících letech se znak Škoda používal společně s oválným znakem.

Ke kulatému znaku se šípem a perutí byl přidám normový logotyp slova ŠKODA a v roce 1937 je tento znak hodnocen jako jeden z nejoriginálnějších, stylově nejčistších a nejdokonalejších ochranných známek průmyslových podniků ve světě.

Na typ Favorit byl použit lehce zmodernizovaný znak bez textu. To se psal rok 1988. Se vstupem VW bylo nutné vyřešit pravidla týkající se užívání znaku, vlastníkem ochranné známky je Škoda Plzeň, která již se Škoda Auto nemá nic společného. Proto byla v polovině roku 1991 zakoupena užívací práva za 330 miliony Kč.

Na typ Felicia (1995) byl použit barevný znak s vavříny. Pro komerční účely továrna vavříny nahrazuje textem a na znaku je tak napsáno celé jméno automobilky - ŠKODA AUTO. Tento znak se používal do roku 2011  a spolu s fontem české kubistické školy tvoří nezaměnitelnou identitu značky.

Co okřídlený šíp Škody znamená?

Šíp je symbolem rychlosti a cílené aktivity. Křídla pak pokroku, volnosti, šíře nabídky a odbyt výrobků nejen ve světě. Otvor v křídle značí stylizované oko, což má ukazovat na přesnost výroby a vnímavost k okolí. Vavříny symbolizují sílu, chytrost, vítězství a poukazují na stoleté zkušenosti firmy. Zelená barva dodává Škodě větší svébytnost, protože konkurence zelenou příliš nepoužívá. Kromě svěžího výrazu zelená barva signalizuje pozornost k novým výzvám, jako je ochrana životního prostředí, recyklace použitých materiálů a ekologická produkce. Kruh samozřejmě znamená jednotu, svět, harmonii. Základ loga vznikl na začátku dvacátých let dvacátého století ve dvou hodně si podobných verzích.

Aktuální logo, které se začalo používat od roku 2011: